REVIEWS:

První album jihočeských 5 Symbols snad přináší do zatuchlých českých luhů a hájů svěží vítr. Vzývá totiž bouři, na kterou jsme zvyklí ze severněji postavených zemí a to především ze Švédska. Nedokáži ani spočítat, jak dlouho už švédský death metal hraje prim nad evropskou scénou. Taktéž nedokážu spočítat, kolik jsem podobně hrajících kapel slyšel, nicméně co se týče české scény, tak tady se nemohu mýlit. Skutečně jedinou kapelou, která nahrála vkusně album ve stylu moderního švédského death metalu, je 5 Symbols. Přičemž pod slovem vkusně si představuji především výborný zvuk, silnou melodiku, údernost a procítěný zpěv. Zkusme najít na nahrávce About you, about me tyto atributy. Album otvírá celkem pěkné intro, po němž nastupují ostré kytary a hned je jasné, že první známka úspěchu je na světě a to zvuk. Hacienda je sice dostatečnou zárukou, ale tady se páni zvukaři skutečně vytáhli. Velice dobře mi zní rytmičák, nahrávka celkově hodně táhne ze spoda. Hned na to nastupuje první melodická linka, která výborně koresponduje s rytmikou. Už od prvních vteřin je jasné, že i tento atribut bude stoprocentně splněn. V průběhu desky kytaristé má slova jen podtrhují, protože skvělýma nápadama jen hýří. Možná by to chtělo jen v některých momentech trochu

více vyšperkovat a ne jen stále sázet na jednoduchost a údernost. Celé album si po celou dobu drží vysokou kvalitou a ani na chvíli neuhne z nastaveného směru. Přesto bych vyzdvihl songy jako Sunshine nebo Breed Killers, ze kterých jde cítit celá řada pocitů, které jsou kořením nahrávky. Při naposlouchání nahrávky jen těžko budete vyhánět tyto skladby z hlavy. Albu nechybí ani správná dravost, občasná hard-corecová nasranost, nápaditost a v neposlední řadě již zmíněný feeling. Jediné snad, co by jsem vytknul, je trošku monotónní zpěv. Nejde ani tak o neměnnost hlasu jako spíše o stále stejné postupy při nástupech zpěvné linky. Jak jsem začal, tak skončím. Doufám, že kapela do naší země přinese svěží vítr, protože About you, about me je nahrávka, na kterou jsme dlouho čekali. Jen doufám, že se takových objeví více a že to 5 Symbols bude i nadále tak skvěle šlapat. Čas: 33:13 Tracklist: Intro + In your name Sunshine It's hard Don't Cry Breed The Killers Liar Still Blind Soliture + Outro   http://www.fobiazine.net/article/2226/5-symbols------about-me-maybe-about-you---/

http://whiplashmag.net

No co si tady budu povídat. Pro-pain a jim podobných dvatisíceosmset filištínů, kteří, ač se celou existenci snažili co jim síly stačily, dělali opičky a vylomeniny nejnemožnějšího druhu, mě satanžel nikdy nijak extra nezajímali. O to víc sem sám sebe překvapil, při přistižení sebesama, jak cestou na šichtu hladově hledím na měké, chutně vzhlížející plagáty hlásající njujorský hárdkor gig v ostravských hvozdech. Tajemný zlý hlas v hlavě mi nakukal, že nemusím poslouchat furt jen neposlouchatelné martýrium, a tak sem mu v rozpacích přikývl. To mě však ješte onehdá nenapadlo tušení, jak za to draze zaplatím...

Ostudný den 17.4.panně 2007 sem teda všeho nechal jak to leželo a běželo, nenakrmil ani ty kury a králíky a vydal se na místo plagátem předem určené. Cestou potkávám kámošku Aviril co jede udřená jak pes z práce stejným směrem a za stejným cílem. Říkám si, že neska nebudu pít, tak kupujem sedmičku vodky. Pod záminkou pseudo hesla "...bude nás víc,nebudem se bát skínů nic!" se ještě stavujem na jeden fetácký pelech pro další zhýralce, jmenovitě pak paní X a Stifflerovu mámu. Aviril tam pod chabou záminkou, že z čuča je jí poslední dobou špatně, lije rychle do vodky kofi-ananasový džus podle staroarménské receptury a vyrážíme směr Podzemní Aréna. U vchodu nás jak na svinju nečekají žádné komplikace, a tak já se Stiffem dem zadarmo a baby platí po třistaosmdesáti kačenách.

Uvnitř už to roztáčí o stopéro domácí HAVE THE MUNCHIES. Vokálista je nějaký nachlazený či co, vynahrazujou to však super šou založenou na vypínání proudu při každém songu. Lidi se baví jak cip a popíjejí potmě lahodné teplé pivo z pvc kelímku za pětadvacet na prdel. Nutný luxus. U baru nám chcou mezitím vypálit ježkovy voči zapalovačem, ale pak grupa znenadání opět nahazuje eletriku a rozjíždí jejich nejlepší song, jináč též kavr od Brujerie.

Na chvilku se zakecávám s lahví vodky s ananasem a už vidím na pomyslném podiu kudrnatou chlapeckou kapelu kdovíodkud s prapodivným názvem X-CORE. Kluci jak ze žurnálu sou oblečení podle posledních výkřiků kalifornské mody a moc jim to sluší. Hrajou si hrajou, ale mě to leze jedním uchem dovnitř druhým okem ven, nemužu za to, je mi to líto, skoro brečím, ale pak dávají "Respekt", neboli taky kultovní to song z kompilace Brutal Assaultu a to už mi tedá nedá, bo se při tom nedá fakt sedět nebo klečet ani za mák. Chytám amok a skáču tam jak Pepek Vyskoč. Pak kucí vytáhnou vodněkad ešče pár songu, ale jelikož žáden znich už na cedlu z Brutalu nebyl, tak si du zase kleknout do kouta na hrách. V koutě už mezitím klečí docela dost lidí, je mezi nimi i Robin aneb ex vokanalista z Cerebral Turbulency, dáváme si zákusek a rady do života.

Pak eště chvilku zas kecám s lahví vodky a ananasem, rozhovor mi kazí jen seskupení přitloustlých amíků HEMLOCK kteří začínají na podiu péct nějakou moc hustou kávu. Vodka už skoro nic neříká, tak bych si i kafe dal a vrham se teda vší silou přímo do vroucího kotle. Všichni tam skáčou jak pominutí, asi tím jak je ta teplá káva horká, nejvíc de však ve vzduchu vidět bubeník Carnal Diafragma Pode. Pálí ho to asi fest. Na mém lakmusovém triku pomalu zjištuju že mi už opět není osmnáct jak mi zlá vodka nakecala, opouštím teda kavárnu dost bez dechu promočen. Stálo to však za to bo HEMLOCK kafe vařit opravdu umí. Však taky jaký byl pak nevídaný zajem o jejich vařečky, kterých však nebylo na rozdávání a proto jednu fásla kámoška Ivuška a druhou Aviril. Vodka už mi nic neříká, je docela vypitá a válí se chudák po zemi. Nezbývá než se jít bavit jinam a jinak, v čemž mi dost napomáhá ždejší přelevněné umělohmotné "pivo".

A jak si ho tak po douškách pomalu vychutnávám, vzpomínám při tom na nuda pláž Kopakablánu v Riju a nechávám se unášet na přecukrovaných vlnách alkoholického opojení,ani si nevšímám nějaké německé smečky SILENT OVERDRIVE, která se tudy přežene, natož tak nějakých divných týpků oblečených do eště divnějších oblečků jak z baru Modrá Ustřice, kteří furt neustále jak přiblblí všem opakujou "bude tu bomba, opuste sál!" Přicházím teda nerad k sobě a s malým podezřením,že nás chcou všechny ošukat, vylízám ven do tmoucí tmy z norských pohádek pro pamětníky. Pokřikem hutným jak mlha co by se dala krájet mě tam už vítá asi plusmínus 4OOhlavý dav podnapilých barabů a hašašírů a společnými silami skandujem jednoduchou říkanku PRO-PAIN! PRO-PAIN! PRO-PAIN! Ať se teda ti teroristi z blízkého panelového domu opravdu nevyspí.

Gejové odjíždí v antonech s nepořízenou a já už odmítám mít pojem o čase, proto další kávová bomba jménem PRO-PAIN vybuchuje asi se zpožděním. Jejich kává mi však dle všech předchozích předpovědných indícií příde proti prvotřídním vaříčum HEMLOCK trochu moc spařená. Můj úsudek potvrzuje i Pode Carnalista, kterého sem takto skákat ještě nikdy neviděl. Já se však jako on opařit nehodlám a ubírám se do exilu mezi mladé vlažné lidi, popostávající opodál. Společně se pak všichni o sebe třeme abychom se zbavili co nejvěčí teploty. Bavit se a pít už však není s kým, všecky pivní kelímky se totiž dávno smaží na rozžhavené podlaze jako nějaké futuristické omelety. Vtírám se jen k týpkovi z tento večer kultovních HEMLOCK abych mu řekl o tom jak neumím anglicky. Furt se chce semnou fotit, ale já už ho pak odmítam, nejsem totiž tak fotogenický jak bych ve skutečnosti chtěl. Sbírám po zemi ufritované kamárády a do kelímků, které stačili zachránit svými spařenými těly si dáváme vařící pivo na nuda pláži Kopakablána v Riju, kde mi najednou u stánku se švédskýma nanukama zazvoní v hlavě.....probouzím se v sychravě šedé Ostravě, umyju zakisané oči a jedu rozsekaně dojebaný přeplněnou tramvají na celý den do práce. 

www.xichty.cz     

Dne 25.2.2007 se na brněnské Flédě sešli fanoušci tvrdého kovu z celého Česka i z okolních zemí (měl jsem možnost potkat tam například metalisty z Polska či ze Slovenska). Ať už však přišli odkudkoli, jedno měli společné – přišli si poslechnout black a death metal v podání velmi zvučných jmen, jako MALEVOLENT CREATION nebo ROTTING CHRIST.

Ale nepředbíhejme. Jako první se představila poměrně neznámá kapela INACTIVE MESSIAH, která mě příjemně překvapila. Možná to bylo tím, že jsem od nich vlastně nic moc nečekal. Hráli sice jen asi půl hodiny, přesto dokázali navodit velmi dobrou atmosféru a svým poměrně technickým doom až death metalovým stylem uměli člověku rozproudit krev v žilách. Přesto v porovnání s hlavními hvězdami koncertu působili přinejlepším jako důstojný předkrm.

Další na řadě byla thrash metalová smečka HARM, která přišla z chladného severu – z Norska, země metalu zaslíbené. Musím říct, že jejich styl nebyl úplně má krevní skupina. Primitivní bicí a jednoduché riffy jakoby pocházely z doby před dvaceti lety, kdy metalové scéně dominovaly jména jako VENOM nebo CELTIC FROST. Ovšem skalní fanoušci thrashe ze staré školy si jistě přišli na své.

HARM následovala kanadská kapela NEURAXIS, která pro mě byla překvapením večera. Jejich podání ostrého death metalu ve stylu KATAKLYSM, to je můj šálek kávy. Kapela se uvedla bombasticky a myslím, že nejen já si od tohoto koncertu budu jejich jméno pamatovat už napořád. Soudím tak i podle ohlasu publika, které až do této chvíle bylo velmi chladné a nijak zvlášť se neprojevovalo, avšak NEURAXIS odměnilo totálním nasazením. Až jsem měl dojem, že sám frontman této kapely byl takovým ohlasem překvapený. Škoda jen, že jim trochu podrazil nohy zvukař – kytary, basa i bicí sice zněly skvěle, ale naprosto nebyl slyšet zpěv. Musel jsem se skutečně velmi soustředit, abych zaslechl alespoň náznaky growlingu, který předváděl jejich vokalista. Ten se činil na výbornou – z hlubokého hrdelního zpěvu přecházel do vysokých blackmetalových poloh a skvěle by tak doplnil už tak brilantní hudební zážitek, jen kdyby byl trochu víc slyšet. Dlužno však dodat, že to je jediná výtka vůči ozvučení za celý koncert – všechny ostatní kapely byly v tomto ohledu v pořádku.

Po NEURAXIS nastoupili osvědčení MYSTIC CIRCLE. Black metaloví démoni z Německa nezklamali a jejich syrový styl vymlátil duši i z těch nejotrlejších fanoušků. Na black metal tam sice bylo velmi málo melodie, avšak na to jsme u MYSTIC CIRCLE zvyklí.

Následovala pro mě neznámá smečka INCANTATION. Jedna kytara, basa a bicí – to bylo vše, co tato skupina potřebovala k rozpoutání pekla na zemi. Alespoň takový byl můj dojem z první skladby. Po chvíli jsem se však začal trochu nudit, a tak jsem se rozhodl stáhnout se z kotle k baru a odpočinout si, abych byl v plné síle, až na podium nastoupí hlavní hvězdy večera.

Těmi byli už zmínění ROTTING CHRIST a MALEVOLENT CREATION. Malevolenti, kteří do Brna dorazili z USA, se předvedli ve skvělé formě a jejich brutální death metal dokázal uspokojit i vyznavače té nejtvrdší hudby. Skvělé ozvučení jen podtrhlo vynikající dojem z této kapely. Jejich skladby byly doslova nabité energií – dokonce takovou energií, že přímo rozžhavily kotel do běla. Obrazně řečeno, samozřejmě.

A na závěr přišlo to nejlepší, pomyslný zlatý hřeb večera. Řecká black metalová smečka ROTTING CHRIST. Znovu dokázali, že vědí, jak se hraje black. Technicky a kompozičně promakaná metalová smršť se vřítila do utahaného publika a znovu všechny včetně mě přiměla vydat ze sebe dalších pár kapek potu. Brilantně provedená kytarová sóla, agresivní, ale nikoli jednoduché bicí a hlavně atmosféra, která člověka doslova vtrhne do děje. Ovšem hráli jen krátce i přesto, že si publikum vydupalo ještě jeden přídavek. Já bych je vydržel poslouchat klidně ještě o hodinu déle.

Celkově Domination Tour hodnotím na výbornou. Lidí přišlo hodně, ale zas ne příliš – pařilo se, vřískalo se, ale dalo se tam hnout i dýchat. Pivo bylo dobré, hudba vynikající, atmosféra skvělá. Zkrátka – velmi povedený metalový koncert, který za těch 450 korun (což byla cena lístků v předprodeji) rozhodně stál.

www.abysszine.net

Hned na začátek bych se měl nejspíš ospravedlnit a vysvětlit, proč jsem nebyl schopen přijít na začátek koncertu včas. Nejspíš bych si zde mohl vymyslet tisíc a jeden závažných důvodů, proč tomu tak bylo, ale ty by nebyly zrovna pravdivé a navíc osobně nemám rád trapné výmluvy, a proto nechci čtenáře tímto způsobem urážet. Samotného mě rozhodně mnohem víc mrzí, že jsem propásl první dvě kapely, než vás čtenáře mrzí nemožnost si přečíst můj názor na jejich vystoupení. Tím jsem sám sebe snad dostatečně vytrestal a tedy dost už sypání popelu na mou hlavu.

Vystoupení 5 SYMBOLS a PITTBULL DIESEL jsem tedy zmeškal, a tak pro mě první kapelou byli Švédové BLINDED COLONY. Jelikož jsem žádnou z kapel tohoto večera nikdy neposlouchal, měl jsem v plánu menší experiment. Původně jsem chtěl na koncert jít bez znalosti jejich studiové tvorby a nechat se ovlivnit pouze jejich živým vystoupením. Nakonec mi to ovšem nedalo, jelikož všichni moji přátelé o BLINDED COLONY mluvili ještě dlouho před jejich brněnským koncertem. A musím přiznat, že poté co jsem si poslechl nahrávky, které jsou k dispozici na jejich webových stránkách, jsem se na ně těšil snad i víc než na EKTOMORF. Hudebně nemohu nic vytknout, jelikož hrají přesně takovou muziku, jakou momentálně poslouchám. Nenapadá mě lepší přirovnání než moderní metal v duchu AS I LAY DYING. Výkon jejich zpěváka byl toho dne rozhodně nejlepší, až jsem měl strach, že možná už přišel vrchol koncertu. Studenou sprchou ovšem byla délka jejich vystoupení, která nezklamala rozhodně jen mě. Navíc kapela na každém kroku tvrdila, že české publikum bylo zatím na celém turné úplně nejlepší, o to víc tedy nechápu, že si nezasloužilo o něco více.

Jako další v pořadí hráli jejich spoluobčané KAYSER. Ti mi nebyli až tak blízcí co se týče hudby, zato jejich nasazení bylo stoprocentní. A to bylo právě asi to, co chybělo BLINDED COLONY. I přesto, že hudebně je mi podobná forma "staršího" thrash metalu o dost méně sympatická, díky své energii mě dokázali rozhýbat o hodně rychleji než jejich předchůdci. Po chvíli jsem se ovšem neubránil a postupně se začal nudit. I proto bych byl mnohem raději, kdyby prostor jim daný připadl právě BLINDED COLONY. Ale to jsou věci, které my "řadoví" diváci neovlivníme a asi ani nemá cenu se jimi zabývat. Alespoň jsem si mohl v klidu vypít pár piv a připravit se na vystoupení hlavní hvězdy večera.

Na to, abychom zde rozebírali všemožně diskutovanou originalitu Maďarů EKTOMORF nemáme prostor a ani to sem asi nepatří, ale přece jenom je asi potřeba se tohoto tématu lehce dotknout. Jejich nové album jsem slyšel poprvé pár hodin před vystoupením a vliv SOULFLY je zde jistě neoddiskutovatelný. To ovšem nemění nic na tom, že hned po prvním poslechu mi bylo jasné, co pro mě bude vrcholem večera. Ať už si říká kdo chce, co chce, ať už EKTOMORF kopírují SOULFLY více či méně a i přesto, že nehrají žádné složité "opusy", byli pro mě ten večer prostě nejlepší. Pro dost lidí byli zklamáním, to je ovšem otázka přílišného očekávání, které se nikdy nevyplácí. Jejich muzika není nikterak originální či složitá, ale mě ani na minutu nenechala v klidu, což se mi už dlouho nestalo. Vystoupení pro mě bylo kombinací dobré muziky (jako tomu bylo u BLINDED COLONY) a stoprocentního nasazení (jaké předvedli KAYSER). Jediná kapela, která mě toho večera donutila doskákat až do kotle, kde jsem málem vypustil duši.

I přes malé výtky, které jsem zde uvedl, byla pro mě akce nezapomenutelná, večer plný zábavy a skvělé muziky. O to víc mě mrzí můj pozdní příchod, i když je pravda, že někdy je méně více. V důsledku si nemůžu na nic stěžovat a jsem více než spokojený. O to víc je potřeba poděkovat pořadateli, který na celou akci doplatil nemalý peníz z vlastní kapsy, což je ovšem téma na další článek. Všichni ti, jenž se rozhodovali a nakonec raději zůstali doma, udělali velkou chybu. Já jen teď budu čekat, až se v Brně zase objeví podobná sestava kapel a budu doufat, že velmi brzo přijde snad ještě lepší koncert.

Pokud Vás zajímá, jak to na Favále ten večer vypadalo, odkazuji na Xichty, kde je nepřeberné množství velmi pěkných fotografií. Touhle malou reklamou jsem známým z "Xichtů" snad splatil zveřejnění mé "krásné" fotky.

www.abysszine.net     

Marně lovím v paměti, kdy jsem se naposledy ne některé z akcí v brněnském Favále nudil. Proto, i když jsem headlinery tohoto koncertu nikdy moc neposlouchal, jsem si další z řady hardcoreových večírků v tamějších prostorách nemohl nechat ujít. Na koncert jsem se těšil hodně dlouho, možná víc, než by bylo záhodno, jelikož pak člověk bývá velmi lehce zklamán. Nakonec však šlo o večer plný překvapení a zážitek předčil očekávání.

Mám pocit, že českou kapelu X – CORE zná už skoro každý, kdo se o tvrdou muziku trochu více zajímá. Alespoň v tomto ohledu jde kapela objektivně dopředu. Naposledy jsem jejich vystoupení zhlédl taktéž v Brně, kde ovšem dost bojovali se zvukem. Proto jsem doufal, že lepší prostor a zvukař napraví můj poslední neblahý dojem. Bohužel tomu tak nebylo a klidně bych zde mohl opsat věty z posledního reportu. Jediný rozdíl spočíval ve zvuku, který byl rozhodně o dost lepší, což mě ovšem jen utvrdilo v tom, že kvůli této kapele bych na koncert již nešel. Jejich podání metalcoru pro mě postrádá energii a šťávu. Opravdu jsem se snažil se zaposlouchat a najít v jejich hudbě alespoň něco, co by mě oslovilo, ale jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Hudba X – CORE je pro mě příliš sterilní, jelikož zní právě tak, jak by měla znít dnes tak moderní verze metalcoru. Což je problém, jelikož zde potom nenacházím žádnou inovaci, kapela nemá vlastní obličej, jen je schovaná za módní maskou.

Tím mi skončily nepříjemné povinnosti a teď už budu moci více méně jenom chválit. Na druhé vystupující – Američany HEMLOCK – jsem byl zvědavý ze všech kapel nejvíc. Jejich podání metalu mi při poslechu studiových nahrávek bylo ze všech zúčastněných kapel nejbližší. Kapela toho má za sebou již opravdu hodně (turné s hvězdami jako SLIPKNOT či HATEBREED) a na jejich výkonu to bylo znát. I když diváci spíše postávali, na což asi kapela z Ameriky díky jejich popularitě zvyklá není, hráli s plným nasazením. Celkově na mě jejich vystoupení působilo velmi příjemně, z frontmana díky jeho tatíkovské postavě vyzařovala pozitivní energie všemi směry a já ani na chvíli nezaváhal, že se všichni na pódiu dobře baví. Škoda jen, že se zvukař zjevně šetřil až na hlavní hvězdu večera. Už dlouho se mi nestalo, že by mě takto vyburcovala druhá hrající kapela, ale za jejich snahu si zasloužili trochu více podpory, a proto jsem se rozhodl provětrat také své pěsti. Nakonec jsem málem vypustil duši. To, že ne jen zvukař, ale i většina publika si schovávala energii na hlavní hvězdu večera mělo jednu velkou výhodu, člověk se nemusel bát, že někomu ublíží a poprvé sem si pořádně zamoshoval. Nebylo nás mnoho, ale pěsti lítaly vzduchem nebezpečně rychle. Což byl asi nejlepší způsob, jak kapele oplatit jejich snahu na pódiu.

Začátek vystoupení SILENT OVERDRIVE jsem propásl, neboť jsem se snažil dát dohromady na čerstvém vzduchu. Jediné čím je mi Favál jako klub nesymaptický je to nedýchatelno, které se zde vždy vytvoří, pokud se člověk jen trochu hýbe. Všechno ovšem asi nemůže být dokonalé, i když tohle je dost zásadní problém, který by bylo jistě záhodno nějak vyřešit. Když jsme tedy opět přišel do sálu, ani nevím proč, jako bych na první pohled viděl CHIMAIRU. Německá kapela mi je svou vizáží velmi připomínala, ale tím ta podobnost končí, i když i v tomto případě jde o moderní pojetí metalu. Tato část večera ve mně zanechala asi nejméně dojmů. Jediné, co mi trochu vadilo byl výkon zpěváka, jeho hlas mi jednoduše byl nesympatický. To ovšem neznamená, že by vystoupení bylo špatné, ale na druhou stranu nebylo ani ničím příliš výjimečné. Nutno však dodat, že jejich písně se nesou v ono něco šílenějším tempu, než u jejich předchůdců, a mnohem lépe se tedy hodí právě k různým mosh praktikám. Takže opět jsme se nenechal dlouho přemlouvat a stal jsem se součástí šílící skupinky pod pódiem. To už jsem ovšem málem dostal infarkt.

Tímto pro mě koncert původně měl skončit, jelikož hudbě PRO – PAIN jsem nikdy zvláště neholdoval, ale i tak jsem byl samozřejmě zvědavý co "staříci" předvedou a jak obstojí v této velmi silné konkurenci. Nechali na sebe čekat o dost déle než ostatní kapely, což je možná dobře, alespoň jsem měl dost času nadýchat se čerstvého vzduchu. Při pohledu na sál bylo jasné na koho všichni přišli. I když již od začátku se mi zdál klub dost zaplněný, tak na PRO – PAIN zde najednou čekalo snad dvakrát tolik lidí. Když už si konečně diváci kapelu vyřvali strhlo se něco co jsem opravdu nečekal. Samozřejmě zvukově šlo o úplně jinou kapitolu než doposud, což ovšem nemění nic na tom, že už od prvních tónů bylo jasné, kdo je opravdová legenda. Ono to snad ani nejde popsat slovy, tohle byl prostě opravdový hardcore. Nepamatuji si, že by mě svou hutností nějaká kapela zasáhla tak jako právě PRO – PAIN toho večera. První dvě písničky jsem stál jako opařený a jen nevěřícně jsem koukal na to, co se kolem mě děje, pak už jsem se jen nechal unášet na obrovských zvukových vlnách a pohupoval se v jejich rytmu. Na nějaké přehnané bláznění jsem již neměl sílu a navíc masa lidí před pódiem byla tak obrovsky celistvá, že jsem se raději rozhodl dění pozorovat jen zpovzdálí. Takhle už prostě nikdo asi hrát neumí a je to veliká škoda, ale nač si stěžovat, jsem šťastný, že jsem této události mohl být svědkem. Ani jedna z předkapel nehrála příliš dlouho a teď mi bylo jasné proč. Už jsem myslel, že PRO – PAIN snad nikdy neskončí, ale i přes ohromnou délku svého vystoupení mě ani chvíli nenudili. Samozřejmě nemohl chybět přídavek, který byl také delší než jsem normálně zvyklý a pak byl najednou konec a já pořád stál jako sloup a přemýšlel nad tím, co se to vlastně sakra stalo. Velmi milé bylo, že hned po koncertu se členové kapely vydali pozdravit s fanoušky a to nejenom těmi, kteří měli zjevný zájem o prohození pár slov. Když si ještě dnes vzpomenu na středeční večer hned mám lepší náladu, jelikož zase můžu věřit že opravdový hardcore ještě existuje a je o zábavě, ne o penězích a velkých namyšlených hvězdách.    

www.abysszine.com

Na Pro-pain vždy pamatuji v dobrém. S kapelou jsem se opravdu seznámil až stejnojmenným „Pro-pain“ z osmadevadesátého. Pak „Act of God“ a „Round 6“. Tehdy mi bylo ještě -náct a ke kapele jsem stačil přičuchnout rychleji než doopravdy nastoupily nu-metalové bandy, které mne svým způsobem taky semlely, že ano... Když je člověk v pubertě, tak to tříská na různé strany. Necháváte se ovlivňovat kdečím a sami nevíte, kam vlastně patříte. S Pro-pain bylo však vždycky príma. Jejich muzika byla vždy velmi energická, hitová a opravdu od srdce – upřímnost v každém slově, hard core, koncertní toulky, kde 250 koncertů ročně nebyl žádný problém, a metalová opravdovost v každém parádním sólu. Jedna z kapel, která nikdy nezklamala. Snažila se svou vlastně pořád stejnou písničku oživovat, dělat ji barevnější a snad darem všemohoucího obohacovat způsobem, který se podaří jen několika z mnoha. Pro-pain jsou kapelou, od níž se nejde odvrátit. Když se dostanete do jejich spárů, tak už není cesty zpět. Pro-pain mi vždycky unikali. Ze začátku jsem jako školou povinný neměl peníze na koncerty. Člověk byl rád, že si koupil Spark (tehdy jsem o netu snad neměl ani páru), jednou za měsíc si sedl s kamarády, aby pochopil, zač je zlatavého moku loket, a bylo po penězích. Takže když jsem se tehdy dozvěděl, že budou hrát na NPH v Třinci (jen po mně nechtějte datum), tak jsem neváhal ani chvíli a šetřil na lístek. Nepřijeli. Nástroje jim tehdy údajně poslali úplně někam jinam apod. O co tehdy opravdu šlo se klučina vlasatý nikdy nedověděl. Nicméně mi Pro-pain i posléze vždy dokázali proklouznout v kalendáři. Tentokrát však ne. Na letáčku psali: 17.04. Ostrava/Underground Arena. S přáteli objednáváme lístky a jede se. Underground Arena je klubík max. pro 500 lidí, bych řekl. První kapela, které jméno jsem si nezapamatoval ani po třetím zopakování, spouští na třikrát. Když jim i napotřetí vypne po půl minutě songu elektřina, balí své saky paky a odcházejí. Na plakátech nebyli psaní, tak mne snad někdo doplní v komentářích. O něco později vylézají na pódium znojemští X-core. Trochu nechápu, proč sebou na prkna vzali stojan s asi 5 kytarami. Trochu jsem se pousmál, a to nejen z důvodu pohledu směrem k „rekvizitám“, ale i několika texty mě vyloženě pobavili. Že byly myšleny vážně, snad nemusím zdůrazňovat. Nechci však vypadat jako nějaký posměváček, proto musím zdůraznit, že si X-core určitě vážím, protože na sobě zamakali, nepřipadali mi nijak namyšlení, ba spíše skromní

a pokorní. Určitě si uvědomovali sílu headlinera i dalších zahraničních předkapel. Pódiové show se určitě dalo vyčíst pár drobností, jako např. finta s přetočením kytary kolem krku, která se krkolomně nedostala včas tam, kde měla sloužit dalšímu pročísnutí strun. Ale jinak opravdu v pohodě úvod. Jako rozjížděcí kapela se určitě chytli. Pak už šla laťka mnohem výš. Hemlock na mne zapůsobili. Těžkotonážní zaoceánský thrash core, hodně podobný tomu, co u nás předvádějí Locomotive. Houpavé a hřmotné riffy narážely do přítomných ve vší parádě a síle. Američané byli neskuteční hecaři. Víc skandovali, efektivně pořvávali, ceckali nebo třeba okouzlovali téměř sketovanými říkankami, než hráli – berte s nadhledem. Fajn rozpumpovali dav a rozhodně roztancovali několik přítomných. Poslouchalo se je příjemně. Zpěvák – dreďatý golém, který přijel všechny bavit. Na nic si nehrající metalové sousto, které předehřálo místečko dalším „roztleskávačům“, tentokráte evropským. Němečtí Silent Overdrive od začátku pumpovali thrash spíš evropského ražení. Něco jako Carnal Forge, ale krapet míň originální. Jejich poctivá metalová řezničina absorbovala slyšitelné prvky hard core. Zpěvákovo tričko s nápisem Walls of Jericho taky o něčem vypovídalo. Silent Overdrive jistě sejmuli účastníky úterní session energii, vitalitou i hráčským a vokálním umem. O tom není řeč! Výborný koncert kapely, které prospěje připravenější fanda, jenž má jejich tvorbu dopředu naposlouchanou, než já. A sakra, ale tímto ji vlastně nechtěně degraduji. Nahoru po stupíncích! Stali se min. ostravským překvapením. Diktovali jak se sluší a patří. Pro-pain – mazec!!! Nastoupili a 20 min vkuse rubali jednu hitovou nářezovku za druhou. A bez pauz, vážení!!! Po několika skladbách vydechnou, pozdraví fanoušky a šup tam další absolutně neuvěřitelnou čtvrthodinku. Sjíždějí skladby snad ze všech alb. Sorry, ale neměl jsem čas sledovat, co kdy přijde. Rozskákávam stagediving a začínám se potit. Jsem šťastný jak blecha. Každý riff, každá sloka, refrén, to jsou návaly adrenalinu. Maximální spokojenost. Zvuk jako z cédéčka. Absolutně zabíjející! Pro-pain zní nesmírně sehraně. Každičký tón, palička bubeníka i hláska dohromady se tváří jako tikání metronomu, kde není místo pro neřízený projev. Koncert vlastně graduje od začátku. Čím déle Pro-pain hrají, tím víc se vám vší té poctivé metalové porce hard core chce. Jenže přežírat se není hezké, takže i Pro-pain po zhruba hodince a půl přestávají krmit. Nakonec to ani nevadí, protože nasycen odcházel nejspíš každý. Výtečný koncert! Jeden z nejlepších, jaký jsem kdy spatřil. A taky jeden z nejspontánnějších reportů, jaké jsem kdy oficiálně napsal. :) Ale což...     www.fobiazine.net

Tak se nám ty HC akcičky na brněnském Favále začínají pěkně rozjíždět. Jedno pozdní dubnové odpoledne se posilněn pár lahváčema z naší zkušebny vydávám směr Výstaviště, abych mrknul na skákající legendu PRO-PAIN z Ameriky.

Na místo dorážím s "malinkatým" zpožděním (lahváče ve zkušebně mi opravdu zachutnaly) a sice v době, kdy první kapela, našinci X-CORE právě dohrávají svůj poslední half-cover od METALLICA. S hodnocením jejich výkonu tedy nemůžu sloužit, slyšel sem ale, že nic moc, starší tvorba byla lepší, nová je prej do rádia pro náctileté metalistky :-), tak nevím.

Na místě potkávám spoustu známých (i neznámých) tváří a je až s podivem, jak narváno dnes je (zvlášť když je středa a brněnský koncert nebyl jediným v ČR) - holt staré HC legendy stále táhnou. Další páni na holení jsou kalifornští HEMLOCK. Sympatická kapelka v čele s charismatickým zpěvákem/basákem se do toho pustila pěkně od podlahy a svým vystoupením mě totálně nadchli. Pro mě první z vrcholů večera. Už jsem o této kapelce dřív slyšel, ale pořádně je slyšet jsem měl tu čest až nyní. Brutální HC metal nářez, sekáné kytary, brutální a uřvaný vokál, 100% nasazení všech zúčastněných. Kapela již odehrála v USA koncíky po boku takových jmen jako SOULFLY, HATEBREED či SLAYER a nutno říct, že asi zaslouženě. O této formaci si myslím, že ještě hodně uslyšíme.

Utíkám do fronty na pivo, kwa to je hic. Po skvělých HEMLOCK se chystá německá sebranka SILENT OVERDRIVE, pro mě absolutní neznámá. Byl jsem zvědavý, co předvedou, po Kaliforňanech to nebude lehké zvednout hozenou rukavici. Na rozdíl od HEMLOCK jsou skopčáci více metaloví, takový mix moderního a old school trash/metal coru. Není to zlé, ale zas tak moc mě to nebaví, stejně jako desítky dalších fans, kteří jdou raději na pivo nebo ven na vzduch. Borci se sice snaží, točí páčama o 106, ale jejich muzika postrádá více zajímavých prvků, nechápu proč hráli HEMLOCK před nima, ale to není moje věc.

Po tomto malinkatém zklamání se už ale chystají rozsekat brněnské pódium staříci nesoucí již 15 let honosný název PRO-PAIN. Sál se začíná plnit a musím se přiznat, že velkolepý začátek HC legendy mi unikl, protože jsem se zakecal s frontmanem z HEMLOCK u jejich distra, když jsme dobře pokecali o všem možném, především pak o death/grind scéně v USA :. No, ale jsem tu hlavně kvůli PRO-PAIN, tak se deru dopředu abych viděl trošku té skákanice. No a co říct víc než paráda. HC masakr jak má být, první polovina sálu v pohybu. Na týpcích je vidět, že už nějaký ten pátek hoblujou, perfektní pohyb po pódiu, gesta a vůbec celá show bez chybičky. Fakt si to užívám společně s narvaným klubem a propejňáci na pódiu taky - žádné drsné a zbytečné gesta, prostě kořeni dost pohodáři, zvlášť holohlavej frontman, který to s publikem umí. Ten by roztancoval i beznohého: . PRO-PAIN hrajou dokud jim síly a pot stačí, pár přídavků a je tu konec - já jsem spokojen, takže se těším na další taneční párty na Favále - see you there!

www.incipitum.sk